Dne 29. 9. 2016 jsem se zúčastnila „klasického“ folklorního festivalu v Římě, který organizovala italská Demokratická strana. V porovnání s Českou republikou by se tato tzv. festa dala přirovnat například k většímu setkání s voliči, které organizují strany v průběhu svých volebních kampaní. Nejprve je ale nutné uvést, proč se vlastně tento festival konal a co mu předchází.
„Dokonalý bikameralismus“ … asi tak by se dal jednoduše popsat italský politický systém. Nebo chcete-li jinak – obě komory Parlamentu jsou si rovné a obě vyslovují důvěru vládě. Většina Italů by řekla, že je to problém a při hlubším výzkumu politického systému se těch problémů najde hned několik. Současný premiér Matteo Renzi se spolu s Demokratickou stranou, jíž je předsedou, rozhodl, že je nutné systém reformovat. K tomu, aby došlo k překonání dokonalého bikameralismu, je nutné změnit pravomoci, složení a způsob volby členů obou parlamentních komor. V první fázi změny došlo k úpravě volebního zákona pro volby do Poslanecké sněmovny, zákon je platný od 1. 7. 2016 a známý jako „Italicum“. Senát, jehož členové byli doposud voleni podle téměř identického klíče jako poslanci, se však nového volebního zákona zatím nedočkal. Složení Senátu zatím můžeme jenom předpokládat a to na základě návrhu změny Ústavy, který mu odebírá některé z jeho pravomocí a ruší přímo volbu jeho členů. Ústavní reforma již úspěšně prošla Parlamentem, ale nyní ji čeká část nejdůležitější – obstojí také v referendu? Teprve 4. 12. 2016 bude jasné, zdali je tato většina Italů dostatečně velká na to, aby se Itálii podařilo překonat tento fenomén. Postupem času se však objevuje stále více komentářů, odborných názorů a debat, ve kterých je funkčnost nové Ústavy zpochybněna. Dle těchto textů nové Ústavy obsahuje sporné pasáže, které si v praxi mnoho Italů nedovede představit. Do referenda zbývá necelý měsíc a Itálie je zatím rozdělena na dvě části. ANO a NE neboli PRO a PROTI.
Folklorní festival, kterého jsem se účastnila, byl vlastně srazem příznivců premiéra, Demokratické strany a ústavní reformy. V informačních stáncích kolem náměstí byly dostupné italské vlajky, vlajky s heslem „basta un si“ (stačí jen ano), nebo s logem Denokratické strany. K dispozici byly také různé informační letáčky, plakáty, trička s potisken nebo placky. Během tohoto odpoledne se na pódiu vystřídala řada regionálních politiků, významných osobností nebo dokonce hudebních skupin a zpěváků, kteří celému odpoledni dodali více než vlasteneckou náladu. Závěrem večera za slavné písně O sole mio vstoupil na pódium také předseda strany, současný premiér Matteo Renzi. Ve svém téměř 45 minutovém proslovu mluvil o nutnosti reformy a zmínil hlavní body programu Demokratické strany. Soustředil se především na témata jako rodina, budoucnost, krásy Itálie, domácí produkce nebo volební zákony a především vyzval k mobilizaci občanů k celostátnímu referendu.
Podobných akcí jako byla tato, se v současné době v Itálii děje hned několik. A to i ze strany opozice, která zastává jiný názor. Nutno podotknout, že většinou se z této strany nejedná o absolutní zavržení Renziho politiky, Demokratické strany a hlavně ústavní reformy. Protichůdné názory bývají často vysvětlovány nespokojeností s navrhovanou verzí ústavní reformy. Jak jsem již zmínila výše, návrh obsahuje mnoho nejasných pasáží (např. velmi krátké lhůty v legislativním procesu), a tedy vyjádření nesouhlasného stanoviska nemusí nutně znamenat odmítnutí jakékoli změny. Jak referendum dopadne a zdali bude politický systém po přijetí nových pravidel fungovat, ukáže čas.
Jsem ráda, že jsem se této akce mohla zúčastnit. Díky programu Erasmus+ mohu sledovat dění přímo na místě, což mi velmi pomůže s psaním mé diplomové práce.
Autor článku: Kateřina Benčatová
